Jmeniny
Víte, proč slavíme jmeniny/svátek? Tento zvyk žije v Evropě a Latinské Americe, zejména v katolických a pravoslavných zemích, občas může mít i větší význam než narozeniny, např. v některých regionech Polska. Vychází z katolické praxe uctívání svatých, kde každý světec (blahoslavený, ctihodný) je připomínán v jeden den v roce, v naprosté většině případů se jedná o den jeho smrti. Na druhé straně každý věřící dostává při křtu rodné jméno (odtud „křestní jméno“), které nejen označuje, jak se má „jmenovat“, ale je současně i volbou jeho osobního patrona, průvodce a životního vzoru tohoto jména. Proto, když církev slaví památku daného svatého, slaví jej i ti, kdo nesou jeho jméno, neboť je to den jejich patrona.
Ať máš život jako sen, ať víš, jak si krásně užít den. Od starostí žádné vrásky, v každé chvíli plno lásky!
Dneska se ti co si přeješ splní zcela jistě. A když ne, tak nebuď smutný, vyjde ti to příště.
Oslav svátek jak se patří, jásej za dva, směj se za tři! Ať tě stále těší práce, tím končí má gratulace.
Tvoje jméno dneska září, právě si ho přečítám. Napsali jej v kalendáři, vše nejlepší k jmeninám!
Vše nejlepší k Tvému svátku, štěstí, lásku, zdravíčko, políbení na líčko. Stále dobrou náladu a pořádnou oslavu!