Nápadně častý smích - kdo se během hovoru nemístně a nápadně často směje, je extrovert, který kráčí životem aktivně, ale má také sklon k dominanci a manipulování ostatními. Dejte si na takového člověka pozor.

Rozšířené zorničky  = v nouzových situacích se zorničky rozšíří, do oka dopadá více světla, jsme v té chvíli pozornější. Během rozhovoru je ale třeba dávat dobrý pozor, abychom rozšíření panenek u svého protějšku zaznamenali. Často trvá jen zlomek sekundy a vyjadřuje nervozitu a úlek.

Malé vrásky při smíchu - pokud se člověku při smíchu netvoří, zbystřete. Malé vrásky v koutcích oka jsou jasným znakem pozitivních emocí. Vznikají při opravdovém smíchu a dají se těžko předstírat. Když se však váš protějšek směje, aniž by se mu vytvořily vrásky, nemůže se jednat o skutečný smích. V tom případě se mějte na pozoru, jakou hru s vámi vlastně hraje. 

Spuštěná oční víčka - poklesnou-li oční víčka náhle dolů, ukazuje to na strach a stres. Tělo se pokouší ochránit důležitý smyslový orgán. Při rozhovoru je tak dobré vědět, že tento pohyb víček, který není zamrkáním, může být vyvolán aktuální lží, ale i vzpomínkou na nepravdu v minulosti. Lhaní vystavuje obličej stresu.

Pohled stočený vlevo dolů - trvá to sice jen zlomek sekundy, ale když váš protějšek dostane otázku a krátce stočí pohled vlevo dolů, pak bude lhát. Tento drobný projev naznačuje, že si člověk něco vymýšlí a snaží se v hlavě vytvořit přijatelnou konstrukci, se kterou by na vás mohl vyrukovat. 

Pozdvižené tváře - jsou jasnou známkou opravdového smíchu. Svaly, které je řídí, se nedají cíleně ovládat. Odhalení falešného smíchu je důležité, protože naše zrcadlové neurony jinak odpoví na tento signál pozitivně a přestáváme být opatrní. 

Smích se sevřenými rty - nejedná se o upřímný smích, ovšem záleží i na okolnostech. Lidé se tak často smějí, když jsou nervózní. Může se ale také jednat o předstíraný smích, který vás má ošálit. Rozdíl poznáte nejlépe podle už zmiňovaných vrásek v koutcích očí. Jestliže se objeví, pak je váš partner třeba jen stydlivý nebo rozrušený.

Velmi časté mrkání - pohyby víček máme pod kontrolou jen omezeně. Mrkání může být vyvoláno jako reflex k ochraně očí, například když je zasáhne proud vzduchu. Pokusy ale prokázaly, že časté mrkání je spojeno i se strachem. Dokonce existuje přímé propojení mezi centrem emocí v mozku a mrkacími nervy. Toto spojení se nedá kontrolovat silou vůle. Extrémní pomrkávání tedy může poukazovat na lež a strach z odhalení.